Napsali o nás

Co je shůry dáno

EKONOM 12.6.

Ropovod IKL byl zatím pro Česko spíš jen pojistkou. Ta se však může v budoucnu opravdu vyplatit.

Lehce jako motýl se snesl malý americký vrtulník Raven na slepý konec miniasfaltky v polích. Kousek opodál hučí dálnice D5, jsme u Benešovic na Tachovsku. Několik dělníků firmy ČKD Praha DIZ montuje opláštění budovy, jejíž konstrukce už kryje tři čerpadla na ropu od americké firmy Textron s německými motory. S areálem MERO na kopci nad středočeskou Nelahozevsí, odkud jsme před víc než hodinou vzlétli, nás spojuje asi 140 kilometrů potrubí uloženého v zemi a optický kabel. Rourou o průměru 70 cm proudí od jihu na sever ropa. Pomalu a líně: urazí asi 2-4 kilometry za hodinu, pěšák by jí stačil. Velký bratr, kterým je velín v Nelahozevsi, má díky optickému kabelu a instalované informační a řídící technologii v každou chvíli přesné údaje o tom, co teče, odkud, pro koho a jestli není někde nějaký problém. Sleduje také ježky, což jsou malí jednoduší roboti, kteří se pohybují potrubím a mají různé úkoly. Dostávají je od lidí, kteří mají na starosti tzv. pipeline management. Ti chytřejší ježci hledají závady, ti prostší jednoduše čistí roury. Inteligentní ježek se pořád učí. Před časem poznal pouze to, » jak je tlustá stěna potrubí, na kterém metru jí ubývá, takže by nemusela vydržet tlak. Dnes umí sledovat i nepatrné trhliny, které ale mohou být příčinou nehod, kontrolovat, zda je potrubí stále dokonale oválné (mohl je promáčknout kámen nebo zemědělský stroj), jak hluboko ropovod pod zemí skutečně je. Hloubka uložení se totiž dovede docela rázně změnit - ať už zemědělskými pracemi nebo působením spodní vody. Ježek indikuje také úbytky materiálu ve stěně potrubí způsobené např. korozí. Ta se potlačuje na minimální úroveň mj. uplatněním katodické ochrany. Vše, co ježek zjistí, se zaznamenává, takže lze sledovat, jak se vady vyvíjejí v čase, a reagovat preventivně, dřív než nastane havárie. Ta se ovšem zatím společnosti MERO stává jen jednou za deset let. Podle této filozofie by měli být v klidu, protože ta poslední byla zhruba před dvěma lety na Kolínsku.

Jak se léčí ropovod. Na rozdíl od slovenské části ropovodu Družba nemají ropovody, které provozuje česká státní akciová společnost MERO, zdvojené potrubí. Oslabená místa se dají zesílit tzv. manžetou. Když je třeba kus roury úplně vyměnit, proud ropy se nezastaví. Vyvede se do nově vytvořené odbočky, je to vlastně klasický by-pass, klička na potrubí, do které se ropná řeka zavede a poškozená část se odřízne a nahradí novým dílem. MERO má na starosti dva ropovody. Družba u nás končí, přichází z ruských stepí přes Slovensko. Teče jí ruská ropa do rafinerií v Litvínově a Pardubicích. V roce 1996 byl za 12 miliard korun dokončen ropovod IKL. Z Německa do něj ropa proudí z ropovodu TAL - Transalpine Ölleitung (Terst-Karlsruhe). IKL končí v nádržích na Centrálním tankovišti v Nelahozevsi, odkud ještě teče krátkým potrubím do České rafinérské v Kralupech. Pouze tato rafinerie v ČR má technologii, která dokáže zpracovávat ropu s vyšším podílem parafínu, jaká k nám teče právě prostřednictvím IKL. Česká republika postavila tento ropovod proto, aby snížila svou závislost na ruských dodávkách ropy. Využíván je jen ze třetiny kapacity a trochu se na něj v minulých letech pozapomnělo, protože na Družbě vše fungovalo jaksepatří. Od letošní zimy, kdy se poprvé objevil na Družbě problém s dodávkou a ruské zdroje signalizují, že by Družbu bylo možno i obejít nově budovaným ropovodem k Baltskému moři, vzrostl význam IKL i v očích veřejnosti. Jeho prosazení a financování v závěru minulého století se zřejmě ukáže jako velmi prozíravý akt. I když dosud byl ne zcela ekonomicky efektivní kvůli vysokým nákladům na výstavbu a malému využití. Problémem v IKL je druh přepravované ropy. Je totiž značně parafinická a někdy připomíná spíš puding než černé zlato. Pochází z kaspické oblasti, ze Středního východu či Afriky. Rychle tuhne: některé druhy už při 15, jiné při 25 stupních nad nulou, takže je neustále nutné přizpůsobovat směs rop v potrubí okolní teplotě. »Každý měsíc z IKL čisticími ježky vytlačíme šest až devět sudů plných parafínů,« říká technický ředitel MERO Vít Tůma. Kdyby se ropovod trvale nečistil, mohl by doslova zarůst voskem. V Libyi se to prý i stalo, takže před lety museli postižený ropovod o délce 600 km úplně vyřadit. Na ropovodech, které přepravují sirnaté ropy, např. ruskou ropu typu exportní blend, hrozí spíše vnitřní koroze. Při včasném zachycení je zvládnutelná, když se ale údržba zanedbá, je to jako rakovina, říká Tůma.

Bojová příprava. Čisticí ježci na IKL začínají svou pouť v německém Vohburgu na Dunaji, kde ropovod začíná. IKL ovšem nemá ideální konfiguraci. Čerpací stanice je jen na jeho začátku a ropa se musí tlačit přes české kopečky, např. přes Přimdu a náhorní plošinu Džbán. Právě pro zlepšení situace a také pro možnost využívat plně kapacitu ropovodu, což by bylo třeba, kdyby byl výpadek na Družbě, se buduje čerpací stanice u Benešovic, u které jsme přistáli. Ježek tak bude čistit vždy jen polovinu trasy IKL, dnes musí putovat v jednom zátahu. Koncem roku bude stanice hotová, ale do provozu ji uvedou až poté, co vymění a vyzkoušejí celý řídící systém ropovodu -obě akce se dobře doplňují. Řídící systém byl instalován v roce 1994, a jak říká Vít Tůma, tyto systémy »umírají« v podstatě tak za deset dvanáct let, je tedy na čase. Nový systém na světové úrovni dodá podniku MERO německá firma. Ropovod z Ingolstadtu, jak se mu říká, když nechceme použít oficiální zkratku IKL, měří 347 kilometrů, z toho je v Bavorsku téměř 180 km. Ve Vohburgu na jeho začátku sídlí dceřiná společnost MERO Pipeline GmbG. Zaměstnavatelem zdejších německých pracovníků je česká firma, ale předpisy platí po všech stránkách německé.

Ropovodem IKL do dnešního dne proteklo už víc než 30 druhů různých rop. Aby z nich nebyl puding, ale přepravovatelná hmota, různé druhy se mísí a rafinerie dostávají požadované směsi. Potrubím se různé druhy ropy pohybují podle naprogramování, není v tom problém. Odlišují se od sebe podle hustoty, což řídící systém bezpečně zvládá a každý zákazník dostane přesně to, co si objednal. Jak se pěkně technickou hantýrkou říká, ropy jsou v potrubí bečovány, tj. řazeny podle druhu za sebou. Operátor ve velíně řídícího systému v Nelahozevsi přitom přesně ví, v kolik hodin a minut dorazí čelo příslušné šarže a otevře jí cestu na konečné místo určení. Jak se pozná ropovod. Pilot Karel Sluka startuje s Ravenem stejně elegantně, jako předtím přistál. Trasa ropovodu se v krajině kroutí, v některých místech je dobře znatelná kvůli lesním průsekům, při pohledu ze vzduchu člověk rozpozná bílé a žluté terčíky zapíchnuté v zemi. Ty bílé značí trasu plynovodu, žluté ropovod. Vedou oba stejnou trasou, občas se k nim přidávají jiné dálkovody nebo je křižují. Jde o vodovody, plynovody, horkovody, různé kabely apod. Ropovod má ochranné pásmo v rozmezí od 90 do 150 metrů na každou stranu. Pozemky často zůstávají ve vlastnictví jiných osob, je na ně zřízeno věcné břemeno a MERO odpovídá za škody způsobené vlastníkům. Z vrtulníku jsou na polích místy zřetelné jinak zbarvené linie ve vegetaci, které ovšem nesignalizují ani mimozemšťany, ani ropovod, ale optické kabely, které se pokládaly jako poslední. Zhruba po osmi až deseti kilometrech je umístěn tzv. elektrodomek. Vedle něj je šachta (případně dvě) k uloženému ropovodu, v nich jsou dálkově i místně uzavíratelné ventily. V domku je elektronika, která po optickém kabelu dodává údaje do centrálního řídícího systému. Tyto objekty vypadají shora velmi úhledně, každý má své číslo, viditelné právě ze vzduchu. Je jich spolu s armaturními šachtami víc než pět desítek. Nejdůležitější kontrolu však dělají lidé. Vrtulník nad trasou létá dvakrát měsíčně, ale to právě neznamená, že by se v mezidobí nikdo nestaral. Dvojice tzv. trasařů (zámečník a elektromontér) se speciálními terénními automobily putují po trase prakticky nepřetržitě. Menší závady vyřeší na místě, hlavně mají na starosti dozor, když se kolem ropovodu dělají nějaké práce, ať již zemědělské či stavební. Mají na starosti také jednání s místní samosprávou, majiteli a uživateli pozemků na svěřeném úseku trasy. Ve velíně v Nelahozevsi používají také dálkové oči - kamery nad různými důležitými místy na ropovodu. Zjistí každý pohyb nepovolaných osob. Řídící systém je nastaven tak, aby zjistil únik ropy v objemu vyšším než 40 litrů za hodinu. Samozřejmě přesně zjistí také to, kde k němu došlo. Nestává se to ovšem často: ani kvůli krádežím suroviny. Čeští vykukové jsou prý technicky velmi schopní a nepokoušejí se zřídit si doma vlastní rafinerii. Když už se nabourají do potrubí, tak si neomylně vyberou to, které přepravuje natural či motorovou naftu. Právě moderní technologie jsou ovšem tím nejlepším hlídačem. Dokážou změřit i malé rozdíly mezi množstvím suroviny, která potrubím téci podle údajů na vstupu má, a která jím skutečně teče. Je jen otázkou času, kdy budou zprovozněny na všech produktovodech.

Zpět na výpis zpráv