Napsali o nás

Zásobování České republiky ropou

PRO-ENERGY 12.11.

Ropa je světle žlutá až takřka černá kapalina. Tvoří ji směs plynných, kapalných i pevných uhlovodíků. Obsahuje 80 až 85 % uhlíku, 10 až 15 % vodíku, až 4 % síry a něco málo dusíku. V současné době představuje jednu z nejvýznamnějších energetických komodit a její nedostatek, či naopak nadbytek ovlivňuje nejen světovou ekonomiku, ale i politiku.

TĚŽBA A PŘEPRAVA ROPY

Nedostatek ropy by se projevil v celé řadě sektorů národního hospodářství, nejvýznamněji v dopravě, energetice a chemickém průmyslu. Proto většina států pozorně sleduje bezpečnost a plynulost zásobování ropou, resp. rafinérskými produkty a pro případ jakéhokoliv jejich přerušení si vytváří strategické zásoby jak ropy, tak i rafinérských produktů. Ložiska ropy (viz schéma rozložení světových zdrojů a míst spotřeby na obrázku č. 1) se obvykle vyskytují v hloubkách několika stovek až tisíců metrů, většinou mezi dvěma nepropustnými vrstvami okolních hornin a velmi často spolu se zemním plynem. Jejich vznik není dosud objasněn tak jednoznačně, jako je tomu u uhelných slojí. Nejrozšířenější hypotéza tvrdí, že ropa vznikla rozkladem obrovského množství odumřelých drobných organismů (živočichů) za příznivých podmínek – pod značným tlakem, za určité teploty a bez přístupu vzduchu. Ropná ložiska se otevírají a těží hlubinnými vrty, z nichž ropa buď sama vyvěrá, někdy dokonce tryská do mnohametrové výše, nebo se čerpá. V případě samovolného výtoku se pochopitelně z ústí vrtu musí jímat a bezpečně odvádět. Při čerpání lze většinou využívat tlaku plynů, shromážděných ve svrchní části ložiska, pod nepropustnou vrstvou hornin. Vrty hloubené pro těžbu ropy procházejí nejrůznějšími horninami o různé tvrdosti a soudržnosti. Aby se jejich stěny nezavalovaly a vrt tak nebyl porušen, zabezpečují se stěny vrtu ocelovými rourami – pažnicemi. Pažnice jsou do vrtu spouštěny již v průběhu vrtání – vrtné nářadí jimi prochází. Po dokončení vrtu se na jejich nejsvrchnější části připojuje jímací zařízení.

ZÁSOBOVÁNÍ ROPOU PRO ČESKOU REPUBLIKU

Česká republika nemá díky své geografické poloze k dispozici nějaká větší ložiska této strategické energetické komodity. Na našem území se sice – zejména v regionu jižní Moravy – nacházejí ložiska vysoce kvalitní ropy, jejich roční těžba však pokrývá pouze 2 – 3 % tuzemské spotřeby. Proto je naše země závislá na dovozu ropy ze zahraničí. V roce 2006 činil dovoz ropy 7,765 mil. tun ropy, což bylo nejvyšší množství od vzniku samostatného státu v roce 1993. V tuzemsku se v uvedeném roce vytěžilo přibližně 187 tisíc tun ropy. Ropa proudí do tuzemských rafi nerií společnosti Česká rafi nerská v Litvínově a Kralupech nad Vltavou a společnosti PARAMO v Pardubicích. Zde bylo v roce 2006 zpracováno 7, 865 mil. tun ropy, což je v historii České republiky nejvyšší objem zpracované ropy. Část dodávek ropy ovšem není směřována do rafinerií přímo, ale je skladována pro Správu státních hmotných rezerv jako takzvané strategické zásoby pro případ krizových situací. Dovoz ropy do tuzemských rafi nerií je realizován dvěma navzájem nezávislými ropovodními systémy, které jsou součástí evropského ropovodního systému (viz obrázek č. 2) a to:

• ropovodem Družba, jímž je dopravována ropa z Ruské federace (viz obrázek č. 3) a rovněž ropa od nejvýznamnějšího tuzemského producenta, společnosti Moravské naftové doly. V roce 2006 bylo tímto ropovodem dovezeno 67,1 % z celkového dovozu ropy do České republiky,
• ropovodem IKL, jímž je dovážena ropa především z oblasti Kaspického moře, severní Afriky či Arabského poloostrova. V roce 2006 bylo tímto ropovodem dovezeno 32,9 % z celkového dovozu ropy do České republiky.

Oba uvedené ropovody jsou na českém území provozovány a vlastněny společností MERO ČR, jejímž jediným akcionářem je v současnosti stát. Uvedená společnost rovněž vlastní a provozuje Centrální tankoviště ropy, kde jsou uskladněny strategické zásoby pro Správu státních hmotných rezerv a prostřednictvím své dceřinné společnosti rovněž vlastní a provozuje německou část ropovodu IKL včetně tankoviště ve Vohlburgu an der Donau. Podrobněji je možné seznámit se se schématem tuzemské ropovodní sítě a teritorii, ze kterých je ropa do České republiky dovážena, na obrázcích č. 4 a 5.

ROPOVOD DRUŽBA

Jižní větví ropovodu Družba, který vede ze západní Sibiře, přes Bělorusko, kde se větví na severní a jižní část, Ukrajinu a Slovensko je do ČR dopravována od poloviny šedesátých let minulého století středněsirná ropa typu Ruská exportní směs (REB) za podmínek stanovených mezivládní smlouvou - Protokolem podepsaným vládou České republiky a vládou Ruské federace dne 4. prosince 1994. Tato dohoda předpokládá orientační dodávky ropy v objemu 5–7 mil. tun/rok s tím, že každoročně do 30. září bude objem dodávek na příští rok kompetentním orgánem ČR, jímž je Ministerstvo průmyslu a obchodu České republiky, upřesněn ve členění na jednotlivá čtvrtletí. Vlastní dodávky ropy jsou realizovány na základě obchodních kontraktů příslušných podnikatelských subjektů, případně specializovaných společností. Z pohledu současných i budoucích potřeb rafi nérského a petrochemického průmyslu v ČR splňuje výše zmíněný Protokol požadavky zpracovatelských společností i státu jak v oblasti výše a plynulosti dodávek ruské ropy, tak i z hlediska ropné bezpečnosti našeho státu. Kapacita české části ropovodu Družba je v současné době využívána z cca 60 %. Česká část ropovodu Družba je dlouhá 357 km a její část je zdvojená, takže včetně zdvojení a odboček společnost MERO provozuje v rámci ropovodu Družba na tuzemském území 505 km potrubní sítě. Přepravní kapacita ropovodu na českém území je 9 mil. tun ropy ročně.

ROPOVOD IKL

Ropovodem IKL, uvedeným do provozu koncem roku 1995, jsou do ČR přepravovány nízkosirné ropy z ropného terminálu v Terstu prostřednictvím ropovodu TAL, kterým jsou současně zásobovány i rafinerie ve Schwechadtu (Raskousko), Vohburgu, Neustadtu a Burghausenu (SRN-Bavorsko) či Karlsruhe (SRN). Výstavba ropovodu IKL byla motivována především dlouhodobým zajištěním bezpečnosti dodávek ropy a odstraněním jednostranné závislosti ČR na dodávkách této strategické suroviny z Ruské federace. Součástí stavby tohoto ropovodu bylo vybudování centrálního tankoviště ropy. Kapacita ropovodu IKL (10 mil. t/r) je v současné době využívána pouze z cca 25 – 30 % pro dopravu nízkosirných rop do rafinerie v Kralupech nad Vltavou. Celková délka trasy tohoto ropovodu, začínajícího v německém Vohburg an der Donau a končícího v Centrálním tankovišti ropy Nelahozeves je 349 km, délka trasy na území ČR je 169,7 km. Přepravní kapacita činí 10 mil. tun ropy ročně. Německou část ropovodu IKL provozuje společnost MERO Germany AG, což je dceřiná společnost společnosti MERO ČR, a.s. založená v SRN dle německého práva. Uvedená společnost především zajišťuje:

• přepravu ropy pro společnost MERO ČR, a.s., resp. Česká rafinérská, a.s. pro rafinérii v Kralupech n. Vltavou,
• skladování ropy na tankovišti ve Vohburgu, které má kapacitu 200 000 m3 a slouží především jako mezisklad,
• provozování a údržbu ropovodu IKL a tankoviště ve Vohburgu.

CENTRÁLNÍ TANKOVIŠTĚ ROPY

Centrální tankoviště ropy je součástí projektu ropovodu IKL. Slouží k přijímání ropy jak z ropovodu Družba, tak z ropovodu IKL, ke skladování, míchání různých druhů ropy dle přání zákazníků – rafi nerií a dále k distribuci ropy k zákazníkovi. Největší část kapacity tankoviště využívá Státní správa hmotných rezerv pro skladování strategických zásob ropy. Celková skladovací kapacita činí v současnosti 1 300 000 m3 a tvoří ji čtyři nádrže o jednotlivém objemu 50 000 m3, šest nádrží o objemu po 100 000 m3 a čtyři nádrže o objemu po 125 000 m3. Tyto ocelové tanky jsou nadzemní, s ocelovou ochrannou jímkou a plovoucí střechou. Areál tankoviště (viz obrázek č. 6) o celkové ploše asi 59 ha se nachází v okresech Mělník a Kladno, na katastrálních územích obcí Nelahozeves, Podhořany, Uhy, Nové Ouholice a Sazená. Největší podíl připadá na k. ú. Nelahozeves.

ROPNÁ BEZPEČNOST

Česká republika má tedy k dispozici jak dostatečné cesty pro dopravu ropy, tak i dostatečné kapacity pro uskladnění ropy. V souladu s příslušnou evropskou legislativou má ošetřenu i oblast ropné bezpečnosti. Ta je legislativně ošetřena zákonem č. 189/1999 Sb., o nouzových zásobách ropy, o řešení stavů ropné nouze a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o nouzových zásobách ropy), ve znění pozdějších předpisů, a její zabezpečení je plně v kompetenci Správy státních hmotných rezerv (dále jen Správa). V souladu s tímto zákonem zajišťuje Správa vytvoření nouzových zásob ropy a vybraných ropných produktů (dále jen nouzové zásoby) ve výši požadované legislativou Evropských společenství, tj. nouzové zásoby minimálně na 90 dní průměrné spotřeby předcházejícího roku, které jsou skladovány a ochraňovány akciovými společnostmi MERO ČR (ropa) a ČEPRO (rafinérské produkty). Zákonem o nouzových zásobách ropy je defi nován stav vzniku ropné nouze a navržena konkrétní opatření k omezení spotřeby ropy a ropných produktů pro tento případ (např. omezení rychlosti jízdy motorových vozidel, zavedení přídělového systému pohonných hmot, atd.). Zákonem je dále stanoveno, že použití nouzových zásob v případě stavu ropné nouze navrhuje vládě ČR předseda Správy prostřednictvím ministra průmyslu a obchodu. Ze zákona vyplývají další povinnosti pro Správu, mezi nimiž má zásadní význam, kromě jiného, předkládání statistického přehledu o stavu nouzových zásob Evropské komisi (EK) a Mezinárodní energetické agentuře (IEA), neprodlené informování EK a IEA o hrozícím či realizovaném poklesu nouzových zásob a v neposlední řadě vypracování plánu, podle něhož bude ČR postupovat v případě stavu ropné nouze. V tomto směru byl v roce 2003 vypracován Správou ve spolupráci s příslušnými státními orgány a orgány územní správy a stěžejními podnikatelskými subjekty z oblasti ropného hospodářství Typový plán pro krizovou situaci v dodávkách ropy a ropných produktů do ČR. V tomto plánu je řešen postup za stavu ropné nouze a mimo jiné znázorněno i obecné schéma ropné bezpečnosti v ČR. Pro řešení otázek ropné bezpečnosti je nutná součinnost všech zainteresovaných stran, které jsou sdruženy v národní organizaci pro přerozdělování dodávek ropy a ropných produktů NESO (National Emergency Sharing Organisation), jenž je poradním orgánem předsedy Správy. V červnu 2006 byla ze strany IEA provedena kontrola připravenosti ČR na stavy ropné nouze. Závěry z prověrky byly pro ČR mimořádně příznivé, neboť byla konstatována plná připravenost ČR na případný stav ropné nouze a pozitivně ohodnocen přístup Správy k dané problematice.

ZÁVĚR

Z výše uvedeného vyplývá, že Česká republika byla dobře připravena i na situaci, která nastala dne 9. ledna 2007, kdy v důsledku sporů mezi Ruskem a Běloruskem došlo k několikadennímu výpadku v dodávkách ropy ropovodem Družba a to nejen do České republiky, ale i do Polska, Spolkové republiky Německo, Ukrajiny, Polska a Maďarska. Přesto byla v uvedených dnech z iniciativy ministra průmyslu a obchodu udělána revize zásob Státních hmotných rezerv a podnikatelských subjektů a bylo zjištěno, že v oblasti ropy a rafinérských produktů měla Správa státních hmotných rezerv strategické rezervy ve výši cca 102 dní průměrné spotřeby předchozího roku a společně s rezervami podnikatelských subjektů činilo toto číslo cca 121 dní. Přes uvedené nebere státní správa situaci, která nastala v lednu 2007, na lehkou váhu a snaží se ještě více eliminovat potencionální rizika při jejím opakování mimo jiné zkoumáním možností, jak v takovýchto situacích ještě více využívat ropovod TAL a následně ropovod IKL a to i pro dopravu ropy z území Ruské federace.

Zdroj obrázků a map: MERO ČR

***

O AUTOROVI

Ing. Jan Zaplatílek po absolvování Fakulty stavební, obor ekonomika a řízení stavebnictví na Českém vysokém učení technickém (1986) pracoval v letech 1986 až 1994 v k.p. Tranzitní plynovod (nyní RWE Transgas Net) na pozici investiční technik při přípravě výstavby kompresních stanic. Od roku 1994 pracuje na Ministerstvu průmyslu a obchodu ČR nejprve jako pracovník oddělení plynárenství, v letech 1997 – 2001 jako vedoucí oddělení plynárenství a zástupce ředitele odboru plynárenství a kapalných paliv a od roku 2001 na pozici ředitel odboru plynárenství a kapalných paliv.

Zpět na výpis zpráv